Červenec 2008

Antonín Panenka

23. července 2008 v 18:45 | Libor
ANTONÍN PANENKA
Antonína Panenku popsal božský Pelé jako "buď génia nebo blázna..." Malý Tonda vyrůstal za ranného socialismu. Narodil se 2. prosince 1948 v Praze. Od útlého věku měl rád míč, ale "až" v roce 1959 se jako skoro jedenáctiletý se přidal do týmu Bohemians Praha a asi netušil, že je úvazek na celý život.

V sezoně 1967/1968 se prosadil do prvoligového seniorského kádru Bohemky. Tým tehdy nepatřil k nejlepším a nezkušenějším a v lize hrál o udržení, avšak nepodařilo se. Klokani byli poslední (čtrnáctí) se ztrátou propastných dvanácti bodů na dvanáctou Žilinu. Mladý Panenka dostal další šanci v lize až přespříští sezonu, kdy hrál tým znovu první ligu. Výsledek byl stejný jako předloni. Znovu sestup z posledního místa a Panenka se odmlčel z ligového trávníku na tři sezony. Zlom přišel v ročníku 1973/1974. Panenka si svými skvělými výkony vysloužil vstupenku do reprezentace od tehdejšího trenéra Václava Ježka. Hrála se kvalifikace na Mistrovství světa 1974 se Skotskem (hráno 26. 9. 1973). Naši prohráli v Glasgowě 2:1. Panenka odehrál 77 minut. Tento výsledek bohužel posunul na turnaj do Západního Německa Skoty přestože s námi prohráli o dva týdny později v Bratislavě 1:0. Bohemka ten rok konečně nesestoupila a dokonce skončila těsně před branou finále Českého poháru (prohra 0:1 se Slavií). Panenka se dočkal první reprezentační branky v přátelském zápase s Francií a hned první nadcházející zápas kvalifikace na Mistrovství Evropy 1976 vstřelil Kypru hattrick. Naši postoupili na ME přes takové týmy jako byla Anglie nebo Portugalsko.
Panenka stále ještě neměl svůj post v záloze reprezentace jistý.
Tehdejší systém Mistrovství Evropy posílal Československo z kvalifikace rovnou do čtvrtfinále (skupiny se tehdy nehráli) hrající na dva zápasy. ČSSR se utkalo v Bratislavě se Sovětským Svazem. Vyhráli jsme 2:0. I když Panenka dával druhý gól, v odvetném zápase nenastoupil (Kyjev, výsledek 2:2). Semifinále se už hrálo v Jugoslávii. ČSSR porazilo i s Panenkou v dramatickém zápase Nizozemsko 3:1 po prodloužení. Na Československo čekal jako finálový soupeř Německá spolková republika vedená takovými borci, jako byl gólman Maier nebo obránci Vogts a Beckenbauer. Ačkoliv měli Němci více ze hry, naši vedli skoro do konce 2:1. Běží poslední vteřiny a rozhodčí píská neprávem německý roh. Do vápna si nabíhá Hölzenbein a pomocí faulu na brankáře Viktora vyrovnává. Zápas došel až k pokutovým kopům. Němec Hoeness v rozhodující chvíli přestřelil a na penaltu jde Antonín Panenka. Údajně si těsně před kopem skočil k Viktorovi a zeptal se ho, co by jako gólman dělal.
"Šel bych vpravo."
"To mě stačí," odpověděl prý Panenka a postavil si míč, který jedinečným dloubákem poslal do sítě. ČSSR se stalo mistry Evropy. Tahle Panenkova klukovina vstoupila do dějin světového fotbalu. Všude se psalo o jeho kopu (u nás nazývaném "vršovický dloubák").

"Nikdo takhle přede mnou nekopal penaltu. Přišel jsem s tímhle nápadem, když jsme trénovali po tréninku na Bohemce s brankářem Zdeňkem Hruškou penalty. Aby to bylo zajímavější, soutěžili jsme za každou penaltu o pivo nebo tabulku čokolády." Jenže Hruška byl dobrý gólman a Panenka prohrával. Tak se zamyslel. Všimnul si, že brankáři čekají do poslední chvíle a potom podle hráče odhadují, kam půjde. Tehdy to měl o něco lehčí, protože brankáři museli stát "jak přibytí" na brankové čáře. Napadl ho tedy tento kop a zkusil ho jednou na tréninku. "Fungovalo to jako kouzlo. Jediný problém byl v tom, že jsem přibral kvůli tomu, že jsem vyhrál nazpátek piva a čokolády."

Dodnes se našlo málo hráčů, kteří by si troufli použít Panenkův dloubáček v důležitý zápas. Jsou však takoví, co to zkusí. I když na Mistrovství světa v roce 2006 Panenku kopli. V osmifinále Ukrajina - Švýcarsko východoevropan Milevskij a ve finále fenomenální Francouz "Zizu" Zidane. Oba "překvapivě" uspěli... Další hvězda, Thierry Henry, vzdala hold této penaltě a sama ji několikrát použila.
Antonín Panenka se stal nesmírně populárním. Stává se pilířem národního mužstva. I jeho Bohemka se zvedá. Drží se v horní polovině tabulky.

Československo i se silným týmem nepostoupilo znovu přes Skotsko na MS 1978.
V sezoně 1980/1981 hrál Panenka naposledy za Bohemians Praha. S naším fotbalem jako hráč se rozloučil čtvrtým místem v lize a účastí ve finále Českého poháru (prohra se Spartou Praha). Poté přestoupil do celkem prestižního Rapidu Vídeň, kde hájil stejně jako v Praze zelenobílé barvy. V Rakousku vyhrál s Rapidem dvakrát ligu, třikrát Rakouský pohár a za pět let vstřelil 63 branek. V roce 1985 se dostal až do finále Poháru vítězů pohárů. Panenka hrál jako náhradník. Rapid prohrál s Evertonem 3:1. Sezony 1985/1986 a 1986/1987 odehrál v druholigovém rakouském St. Poltenu, kde skončil s kariérou fotbalisty. Kvalifikace Československu ME 1980 vyšla. Bohužel ve finálovém turnaji nám ve skupině Němci vrátili prohru z předchozího šampionátu a skončili první v tabulce což znamenalo postup do finále. Československo hrálo o třetí místo s Itálií. Nerozhodný stav 1:1 vyústil v penalty. Československo na ně vyhrálo 8:9. Jednu proměnil samozřejmě i Panenka. Byl to jeho druhý evropský šampionát a druhá medaile. Slušná bilance, že?
V roce 1982 si Panenka zahrál Mistrovství světa ve Španělsku. Tento šampionát se nám moc nepovedl. V základní skupině jsme prohráli s Anglií a remizovali s Francíí a Kuvajtem. Obě remízy dopadly 1:1 a góly dával Panenka z penalt. Tentokrát obvyklým způsobem.

Po skončení hráčské kariéry působil jako asistent a funkcionář v Bohemce a v sezoně 1996/1997 byl i trénérem. V roce 2005 hrozil Bohemce zánik, ale zachránila ji sbírka věrných fanoušků. Klub se přejmenoval na Bohemians 1905 a Antonín Panenka se stal jejím prezidentem.
V našich srdcích nezůstane jako nějaký rychlík, ale jako hráč s citem pro balon a se skvělou kopací technikou. Hlavně také jako velký srdcař Bohemians Praha. Ať se jmenuje ten tým jakkoliv.

Ronaldo (brazilec)

23. července 2008 v 15:54 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
RONALDO
Ronaldo Luis Nazario de Lima se narodil 22. září v Bento Ribeiro, což je předměstí Ria de Janeira. Jméno dostal po doktoru Ronaldo Valentem, který asistoval jeho matce při třetím porodu. Starší bratr Nelinho a sestra Ione mu však častěji říkali přezdívkou "Dadado".

Již od mládí byl Ronaldo nejaktivnějším dítětem v celé ulici. A také bylo zřejmé, že má obrovský cit pro pohyb. Proto v jedenácti začal hrát sálový fotbal za tým Tennis Club Valqueire. Sálový fotbal se hraje s menším míčem, který má navíc snížený odraz, takže drží stále na zemi. Právě hraní sálového fotbalu dělá z brazilských hráčů vytříbené techniky.

Ronaldo zakrátko přestoupil do lepšího týmu Social Ramos, do kterého musel dojíždět čtyři hodiny denně. Začal ale toužit po velkém fotbalu a tak se pokusil zaujmout funkcionáře slavného Flamenga. Ti ho však do celku nechtěli a na zpáteční cestě byl Ronaldo v autobuse okraden. Po odmítnutí ve Flamengu na sobě hráč začal tvrdě pracovat a časem se dostal do brazilského výběru do sedmnácti let. To však byl již hráčem klubu Sao Cristovao.

V roce 1993, kdy mu je stále sedmnáct, si ho kouč Parreira vybral do národního týmu. Svým mladým věkem i talentem připomíná legendárního Pelého. A nejen to, stejně jako nejlepší fotbalista všech dob, i Ronaldo si odbyl svůj debut v prestižním zápase proti Argentině. V tomto roce ho také koupilo Cruzeiro, řadící se k nejlepším brazilským klubům.

S národním týmem se podíval i na mistrovství světa 1994, kde Brazílie získala svůj čtvrtý titul v historii. Ronaldo se musel nechat překřtít na Ronaldinha, protože v týmu už byl veterán téhož jména. Šampionát však sledoval pouze z lavičky. Stále byl považován za příliš mladého a tak se učil od Romária a Bebeta.

Po mistrovství světa čekala mladíka Evropa. Cruzeiro ho prodalo do PSV Eindhoven, kde si od něj hodně slibovali. A Ronaldo je nezklamal. Hned v první sezoně se stal nejlepším střelcem nizozemské ligy. Když však požádá trenéra národního týmu Zagala, aby směl jet na Copa América, je odmítnut s tím, že je příliš mladý.

V další sezoně v PSV Ronaldo příliš štěstí nepobral. Má problémy s koleny a musí na fyzioterapii. Vrací se akorát včas, aby stihl olympijské hry v Atlantě, kde končí s Brazílií na třetím místě. V klubu si však příliš nerozumí s trenérem a raději odchází za dvacet milionů do Barcelony. Inter Milán, který si na něj také dělal zálusk, tolik peněz vydat nechtěl.

Teprve v Barceloně se z Ronalda stává hvězda. Muž s číslem devět na dresu (předtím vždy nosil desítku) se stává miláčkem davů. Jak by také ne. Daří se mu, na co sáhne. S týmem vybojuje Pohár vítězů pohárů a dovede ho na druhé místo v lize, sám je nejlepším střelcem španělské nejvyšší soutěže. Ronaldo září nadšením a nemyslí na nic jiného, než na hraní fotbalu za Barcelonu, kterou si zamiloval.
Ta ale od Interu dostala nabídku třiceti milionů dolarů, které neodolala. Ronaldo se tak stěhoval na San Siro. Fanoušci si ho hned od začátku zamilovali, na první trénink se přišlo podívat přes deset tisíc lidí. A Ronaldova hvězda zářila i v lize, kdy téměř získal Scudetto. Utkání mezi Interem a Juventusem, ve kterém šlo o titul, bývá dodnes uváděno jako ukázka zkorumpovanosti italského fotbalu.

Také Ronaldově dlouholeté přítelkyni se daří. Díky popularitě svého partnera se uchytila v modelingové agentuře. Vše, čeho se Ronaldo dotkne, se rázem mění ve zlato. Odpovídá tomu také nová přezdívka - "Il Fenomeno" - Fenomén.

Na světovém šampionátu ve Francii dovedl Brazílii až do finále. I v něm nastoupil, ale kvůli nemoci byl jen stínem nejlepšího hráče planety. Francie zvítězila jednoznačně 3:0 a Brazílie truchlila. Ronaldo si potřeboval na chvíli odpočinout od fotbalu.

Do nové sezony vyrazil s nadšením, ale díky zraněním odehrál jen polovinu zápasů. Stále v nich však byl nebezpečným střelcem jako dřív. V sezoně 1999/2000 pak odehraje s nesnesitelnými bolestmi jen sedm zápasů a musí na operaci. Když se po čtyřech měsících vrací, fanoušci ho oslavně vítají. Po několika minutách se však Ronaldo skácel k zemi a fotografie bolestné grimasy obletěla celý svět. Zdálo se, že usměvavý Brazilec si už fotbal nezahraje.

Ronaldo se však nevzdal. Léčil se celou následující sezonu a značnou část té další, ale na hřiště se vrátil právě včas. Na mistrovství světa 2002 v Japonsku a Jižní Koreji zářil, nastřílel sedm branek a stal se nejlepším střelcem šampionátu. Zároveň získal pro Brazílii pátý titul.

To, co následovalo, nedá dodnes fanouškům Interu spát. Ronaldo byl sice zpět, nechtěl však hrát za jejich tým. Lákaly ho bílé barvy Realu Madrid a prý si ani nerozuměl s koučem Cúperem. Real se rozhodl hráče koupit za cenu padesát milionů dolarů. A rozhodně udělal dobře. Po chvíli aklimatizace se v týmu chytil a zapadl mezi ostatní hvězdy nejlepšího klubu planety.

Ronaldo je ženatý, se ženou Milene má syna Ronalda. Jeho nejoblíbenějším zvířetem je německý ovčák Pichichi.

Anketa + foto hráčů

23. července 2008 v 15:44 | Libor
Pravidla:
Každý může hlasovat jen jednou.
Nesmíte ovlivňovat ostatní:D
Zvolíte 3 nejhezčí fotbalisty, kteří postoupí do druhého kola a zároveň do finále.
Uzavírka prvního kola je 15. srpna.
Soutěž končí 1.září, takže si pospěšte.
Díky za hlas.

FOTKY:

Philipp Lahm
Luis Figo
KAKA
Petr Čech
Zinedine Zidane
Alessandro Nesta
David Beckham
Cristiano Ronaldo
Deco
Ronaldo (brazilec)

Raúl

23. července 2008 v 14:47 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
RAUL GONZALEZ
Raúl González Blanco se narodil 27. června 1977 v Madridu. Svoji hvězdnou kariéru zahájil v týmu San Cristóbal de los Ángeles, ale zakrátko přestoupil do madridského Atlética. Hned v první sezoně mezi žáky třináctiletý Raúl ukázal, že je talentem od Boha. Dokázal nastřílet neuvěřitelných 65 branek.

Zásadní změna v Raúlově kariéře nastala, když se prezident Atlética Jesús Gil rozhodl zrušit juniorské týmy, aby ušetřil peníze. Mladíkovi nezbylo nic jiného, než přejít do "céčka" konkurenčního Realu. Tam ale v prvních sedmi zápasech dal třináct gólů a trenér "A" týmu Jorge Valdano se ho rozhodl otestovat v "Primera Division". Raúl se tak v říjnu 1994 stal nejmladším hráčem, který kdy v lize oblékl dres Realu. Předstihl tak legendárního Emilia Butragueňa a Real se mohl těšit na další megastar.

Do konce sezony 1994/95 nastřílel Raúl v osmadvaceti zápasech devět branek a získal s Realem prvenství v lize. O dva roky si Real titul vychutnával znovu, tentokrát již s Raúlem jako jednou z hlavních hvězd týmu - dal 21 branek.

V sezóně 1997/98 dokázal Real po dlouhých dvaatřiceti letech zvítězit v Lize mistrů. Raúl sám to popisuje jako jeden z nejšťastnějších okamžiků v životě. Na domácí půdě se ale Realu příliš nedařilo, skončil až čtvrtý.

V následující sezóně se Raúl rozjel k velkému výkonu, nastřílel 25 branek a stal se nejlepším střelcem ligy. Ani to však nestačilo a Real skončil druhý za věčným rivalem z Barcelony. I ročník 1999/2000 se mu vydařil, v Lize skóroval sedmnáctkrát a dalších devět branek přidal v Lize mistrů, kterou Real opět vyhrál. Navíc se mu podařilo dát 11 gólů v kvalifikaci na EURO. Zdálo se, že má nakročeno ke Zlatému míči, ale vše pokazil jediný okamžik. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy prohrávalo Španělsko o gól s Francií a Raúl se těsně před koncem hrací doby po faulu postavil na značku pokutového kopu. Jeho střela ale těsně minula levý horní roh Barthezovy branky. Španělsko putovalo domů.

V sezoně 2000/01 se stal raúl s 24 trefami podruhé nejlepším střelcem ligy a dovedl Real k dalšímu titulu. Daleko důležitější však pro Real byla sezona 2001/02, kdy klub slavil sté výročí od založení a netajil se tím, že by rád posbíral tři trofeje. V lize ani v poháru to nevyšlo a tak se funkcionáři radovali alespoň z třetího vítězství v Lize mistrů za pět let. Mistrovství světa 2002 Španělům jako již tradičně nevyšlo a skončili na kopačkách Korejců.

Ročník 2002/03 přinesl Raúlovi již čtvrtý španělský mistrovský titul - v šestadvaceti letech! Raúl přes všechny úspěchy vystupuje jako velmi skromný a příjemný muž, což jeho popularitu mezi Španěly ještě zvyšuje. Po ochodu reprezentačního kapitána Hierra to bude nejspíš právě on, kdo převezme kapitánskou pásku.

Carles Puyol

23. července 2008 v 14:36 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
CARLES PUYOL
Carles Puyol - miláček všech fanoušků Barçy. Pochází z Katalánska, takže jeho angažmá v Barceloně bylo pouhou otázkou času. Kapitán Barçy s přezdívkou Lví srdce či Tarzan je nejlepším obráncem "Blaugrana" a zřejmě také celého Španělska, což mluví samo za sebe. Jeho důležitost se ukázala například, když trenér Frank Rijkaard nechal Puyola odpočívat v zápase Copa del Rey v Zaragoze, kde Barça dostala čtyři góly. Carles je v současnosti pro Barçu prostě nenahraditelný a jeho bojovná povaha "nakazila" i ostatní spoluhráče.
V dresu Barcelony Carles debutoval 2.října roku 1999 na pozici pravého obránce. Hned si vybojoval místo v základní sestavě, nakonec v soutěžní ročníku 1999/00 nastoupil ke čtyřiadvaceti ligovým zápasům. Občas vypomáhal i na levé obraně, ale jeho místo je především v jejím středu.
Puyol sice měří jen 178 cm, ale přesto díky své bojovné povaze a skvělému výskoku dokáže přehlavičkovat i mnohem vyšší útočníky soupeře.
Je neustále v pohybu a to i tehdy, když jeho tým útočí, vždy je připraven na moment, kdy by se míč mohl kdejakým způsobem za jeho obranu, už by rychlé útočníky těžko doběhl. Když hrál v sezoně 2004/05 ve stoperské dvojici s nezkušeným Oleguerem, byla na něm vidět velká snaha pomoci nezkušenému spoluhráči. Neustále ho dirigoval a pomáhal mu tak v jeho začátcích. Puyol není žádný střelec, ostatně v sezoně 2004/05 se trefil jen jednou. Abychom tady netvrdili, že je to hráč bez chyb, tak jedna zajímavost. Zatím snad nikdy nedokázal uhlídat "El Niňa", nebo-li Fernanda Torrese, kterému se proti Barce v posledních letech daří jako nikomu jinému na světě. Puyol označuje Torrese jako jednoho z nejlepších hráčů na světě, proti kterým kdy hrál. Carles v mládí nějaký čas působil v roli brankáře. Kvůli zdravotním problémům se musel přesunout do pole, což je jedině dobře. Bylo to na příkaz doktora, kterého ale Carles přesto nechtěl poslechnout a pozici změnil až tehdy, když mu jeho matka sebrala rukavice. Vybral si roli útočníka, ale ani tato pozice pro něho nebyla konečná. Fanoušci i experti tvrdí, že kdyby se zranil nebo byl vyloučen Victor Valdés a trenér Frank Rijkaard by už neměl k dispozici střídání, do branky by se s jistotou postavil Carles.
Do obrany dali Puyola až trenéři juniorky Barçy a rozhodně to bylo skvělé řešení.Trenéři ho vypátrali na jeho rodném hřišti a přivedli ho do Barcelony. V roce 2001 ho chtěl Louis van Gaal odeslat na hostování do Málagy, ale těsně před dohodou z toho naštěstí sešlo. V roce 2005 podepsal Carles s Barçou nový kontrakt, který má trvání až do roku 2010. V roce 2000 se zúčastnil olympiády v Sydney, kde spolu se spoluhráči získal stříbrnou medaili. V roce 2000 mu trenér španělské reprezentace José Antonio Camacho dal šanci v zápase s Holandskem, který ovšem Španělé prohráli 1:2. Puyol se zúčastnil Euro 2004 i MS v letech 2002 a 2006. I když Barcelona dostala za Puyola už mnoho lákavých nabídek, nemíní ho prodat a navíc Carles chce zůstat v katalánském velkoklubu až do konce kariéry. Podle jeho slov chce skončit tam, kde začal.
Carles Puyol není v žádném případě takový katalánský nacionalista jako například jeho kolega z obrany Oleguer. Otázku, zda by chtěl více hrát za španělskou či katalánskou reprezentaci nechává bez odpovědi. Uniká i politickým otázkám, které na něj novináři směřují. Carles bez problému přiznává, že když přišel do prvního týmu Barçy, tak se chtěl nechat ostříhat, ale matka ho přesvědčila svojí otázkou: "Synku, jak já tě poznám v televizi?" vzpomíná dodnes se smíchem na tváři Carles. Jako kapitán dovedl Barçu v posledních dvou letech dvakrát k ligovému vítězství, ve španělském superpoháru tým pod jeho vedením triumfoval také dvakrát a navíc se spoluhráči přidal do barcelonského muzea trofej nejcennější - "ušatý" pohár za vítězství v Lize mistrů.

Andrej Schevchenko

23. července 2008 v 14:27 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
ANDREJ SCHEVCHENKO
Andrej Shevchenko se narodil 29. září 1976 v ukrajinském městě Dvirkivschyna. Od mala fotbalově převyšoval své vrstevníky, a tak nebylo žádným překvapením, že si ho na otevřeném turnaji vyhlédl kouč Dynama Kyjev - Oleksander Špakov . Jako dvanáctiletý začal hrát za Dynamo Kyjev. Ve čtrnácti byl vyhlášen nejlepším hráčem na mezinárodním turnaji Iana Rushe ve Walesu. Sám legendární střelec mu předal své kopačky. V sedmnácti podepsal svůj první profesionální kontrakt.
První pozvánku do seniorského družstva dostal v roce 1993 a hned se stal s dvanácti góly nejlepším střelcem rezervního týmu . To mu vyneslo pozvánku na olympijské hry a také do "áčka" Dynama. V jeho službách strávil "Ševa" pět sezón, ověnčených ligovými tituly a skvělými výsledky v evropských pohárech. První výraznou vizitku v Lize mistrů si vytvořil hattrickem do sítě Barcelony v roce 1997. Mezitím stoupala i jeho reprezentační hvězda: poprvé v základu nastoupil v březnu 1995 proti Chorvatsku, první gól za Ukrajinu vstřelil v květnu 1996 do sítě Turecka.
Sezóna 1998/9 se pro kyjevské Dynamo stala památnou. Svět žasl nad produktivitou útočného dua Ševčenko-Rebrov, které smrtícími brejky prostřílelo ukrajinskému mistrovi cestu do semifinále Ligy mistrů. Andrej sám nasázel osm branek a stal se nejžádanějším "artiklem" na přestupním trhu. Celkem ve 26 zápasech Ligy mistrů nasázel soupeřům 17 branek a za pět let získal s Dynamem pět domácích titulů. O jeho služby stály Manchester United, Real Madrid i FC Barcelona. Přetahovanou však vyhrál AC Milán, jehož majitel Silvio Berlusconi vyplatil za hráče 26 miliónů eur.
Shevchenko dostal pětiletou smlouvu. Hned ve své první sezóně se stal nejlepším střelcem Serie A, nastřílel 24 branek. Stejnou formu si udržel i další rok a trefil se opět 24krát. Další dvě sezóny jej trápila zranění, ale v sezoně 2002/2003 se "Sheva" vrátil a opět to bylo 24 gólů, titul nejlepšího střelce ligy a hlavně první scudetto v dresu AC.
V roce 2003 svým gólem vyřadil v semifinále Ligy Mistrů Inter Milán a ve finále napínavý duel s Juventusem, jehož dres nemohl pro žluté karty obléci Pavel Nedvěd, dospěl až k penaltovému rozstřelu - a právě ukrajinský ostrostřelec svým pokusem rozhodl o vítězství "rossoneri". Zodpovědnost na sebe vzal i ve finále Superpoháru, které rozhodl jediným gólem do sítě FC Porto. V dresu AC nastřílel celkem přes 150 gólů a je čtvrtým nejlepším střelcem historie tohoto klubu.
Již dnes je Ševčenko považován za legendu ukrajinského fotbalu i AC Milán. Nehraje tak elegantně jako někdejší hvězda klubu Marco van Basten ani nemá čich na góly jako Filippo Inzaghi, ale přesto jeho výkony zvedají diváky ze sedadel. Je rychlý, technicky dokonale vybavený, s výborným citem pro přihrávku a strojově přesným zakončením. Když v roce 1999 obsadil třetí příčku v anketě o Zlatý míč, mnozí komentátoři jej dokonce vyzdvihovali nad vítěze Ronalda: "Ševčenko se mu vyrovná a rozhodně hraje víc pro tým," zněly jejich argumenty. Tuto trofej získal ale v roce 2004, kdy s velkým náskokem 36 hlasů prestižní anketu Zlatý míč časopisu France football vyhrál před druhým portugalcem Decem.
Po sezoně 2005/06 ale Scheva cítil, že je čas na změnu a rozhodl se k velkému životnímu kroku a přestoupil do anglické Chelsea, kde podepsal smlouvu na dva roky. Roman Abramovič neváhal za tohoto věhlasného střelce vyplatit 30 milionů liber. V Chelsea tak má Andrey velkou šanci rozšířit svou už tak bohatou sbírku úspěchů.
Jedno mu však do roku 2006 chybělo - účast na velkém reprezentačním turnaji. Dvakrát byl blízko, Euro v roce 2000 Ukrajině uniklo v baráži se Slovinskem, mistrovství světa o dva roky později zase v baráži s Německem. V kvalifikaci o Euro 2004 se Ukrajině nedařilo, před ní skončili pozdější šampióni Řekové a také Španělé. V roce 2006 už ale Shevchenkova parta postoupila na závěřečný turnaj MS do Německa, kde se stali příjemným překvapením a dostali se až do čtvrtfinále, kde prohráli s pozdějšími vítězi z Itálie.
V soukromí je Ševčenko pravým opakem své přítelkyně Kirsten Pazik - tichý, klidný vyrovnaný. Americká modelka, pro kterou prý ztratil hlavu poté, co si prohlédl její odvážné fotografie, se naopak ráda předvádí - módní návrháři například museli strpět, když si na molo vyšla s marihuanovou cigaretou v ústech. Kromě ukrajinského národního jídla - boršče s haluškami - prý miluje japonskou kuchyni.

Andrea Pirlo

23. července 2008 v 14:18 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
ANDREA PIRLO
Andrea Pirlo se narodil 19. května roku 1979 v Brescii.Ve městě, kde živoucí modlou místního fotbalu je Roberto Baggio, se mladičký Pirlo pomalu začal učit velkému fotbalovému umění. Vzhledem ke své malé postavě a nesporné technické vybavenosti byl přirozeně stavěn na pozici ofenzivního záložníka, z níž dirigoval hru. Svou premiéru mezi dospělými hráči Brescie si odbyl v neslavné době. Brescia se nezastavitelně hrnula do Serie B, čemuž ani Pirlova snaha nezabránila.
V následující sezóně se Pirlo na hřišti vůbec neobjevil, nastupoval pouze za juniorku. Brescia se ovšem nedokázala vrátit zpět na vrchol a vedení si uvědomilo, že musí začít dávat příležitost mladým hráčům. Sezóna 1996/1997 se tak dá považovat za první Pirlovu sezonu ve velkém fotbale. Za A tým Brescie odehrál 17 utkání v nichž dal 2 góly. Co bylo ale důležitější, Pirlo držel v ruce dirigentskou taktovku celého týmu a v 18-ti letech dovedl svůj tým zpět do Serie A.

V sezóně 1997/98 už dostával pravidelně šanci v základní sestavě a odehrál 29 zápasů. Během nich nastřílel čtyři góly, většinou z volných kopů. Stabilní výkony v rodném městě tak Andreovi vynesly přestup do opravdového velkoklubu. Internazionale Milan po něm sáhli velice ochotně, nicméně mnoho příležitostí v dresu modro-černých nedostal. V nabitém kádru odehrál pouze 18 utkání a po sezóně byl poslán na hostování do druholigové Regginy, Schopný trenér Franco Colomba dal mladému reprezentantovi opět spoustu prostoru na hřišti a Andrea se rozzářil do původního lesku. Odehrál 28 utkání a vsítil 6 gólů. To už Inter nemohl opomenout a proto se teprve dvacetiletý Pirlo stěhoval zpět do Milána. Zde ale opět nedostal žádnou příležitost a byl odeslán na hostování domů do rodné Brescie. Nechybělo mnoho a Pirlo by zde zůstal natrvalo, jeho přestup již byl téměř dojednán.

Na poslední chvíli ale do hry vstoupil městský konkurent Internu AC Milán. Nabídl více peněž a proto se Pirlo stěhoval opět na San Siro. Inter tehdy velice pobaveně komentoval tento přestup, vždyť se jim povedlo prodat neschopného hráče za peníze odvěkého rivala. V dresu AC Pirlo zpočátku nastupoval opět na pozici ofenzivního záložníka, ale až příchod trenéra Ancelottiho změnil Andreovi život. Carlo Ancelotti je proslulý svými tahy a mícháním se sestavou. V případě Pirla měl Ancelotti šťastnou ruku, když se rozhodl technického kouzelníka stáhnout na post štítového záložníka. Dokázal tak mít v sestavě hned dva ofenzivní záložníky, čímž získalo AC neuvěřitelnou sílu dopředu a zároveň jistotu dozadu. Tento neobvyklý krok se ovšem v hlavě geniálního Ancelottiho nezrodil náhodou. V roce 1983 vyhrál Carlo Ancelotti s AS Řím scudetto a vedle něj hrával Roberto Falcko. Tomu připadla stejná úloha, jakou má dnes v AC Andrea Pirlo.

Jedno je ovšem jisté, tento krok přinesl AC mnoho dobrého, Pirlo se probudil a funkcionáři Internu Milan si nyní při vyslovení jména Pirlo rvou vlasy. Andrea podává spolehlivé výkony a pravidelně střílí góly z volných kopů i ze hry. Jeho naprosto unikátní technická vybavenost a pracovitost z něj učinily nejlepšího defenzivního záložníka na světě. Jeho přínos pro mužstvo nejlépe vystihuje odvěký kapitán AC Paolo Maldini, který tvrdí: "Andrea je jeden z nejinteligentnějších hráčů, s jakým jsem kdy hrál. Dokonale zvládá defenzivní i ofenzivní činnost, stěží byste na postu štítového záložníka našli na celém světě lepšího."

Reprezentační kariéru mladého Itala poznamenal podobný výkonnostní výkyv, jako jeho klubové účinkování. Dosavadním vrcholem je tak pro Pirla zlato z Mistrovství Evropy hráčů do 21 let. Ve finále tohoto turnaje v roce 2001 vstřelil Andrea dva góly do sítě českých mladíků a zajistil tak zlaté medaile svým kamarádům. V seniorské reprezentaci Pirlo trpěl pod trenérem Trapattonim, který jej příliš nevyužíval. Zažil pod ním také největší své zklamání, kdy na Euru vypadla Itálie v základní skupině. Nyní pod trenérem Lippim dostává Pirlo hodně příležitostí a odvádí svůj vysoký standard. Vzhledem k nízkému věku tak má klenot záložní řady AC Milan před sebou velkou budoucnost.

Cafu

23. července 2008 v 14:08 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa

CAFU

Brazilský fotbalista Marcos Evangelista de Moraes je známý především pod přezdívkou Cafu (Cafú). Je obránscem italského A.C. Milan. Od roku 1990 je také hráčem Brazilského národního týmu.


Michel Platini

22. července 2008 v 14:56 | Libor
Bohůžel, jesště hledám jeho životopis.

Johan Cruyff

22. července 2008 v 14:47 | Libor
JOHAN CRUYFF
Mezi lety 1969 až 1977 se tento Holanďan pokaždé dostal mezi sedm nejlepších fotbalistů Evropy. Něco takového se povedlo jen Franzi Beckenbauerovi. Třikrát tuto prestižní cenu také vyhrál - v letech 1971, 1973 a 1974. Téměř každý fotbalista při pohledu na Cruyffovy úspěchy může závidět.
Johan vyrůstal jako klenot mezi dalšími výbornými hráči v Ajaxu. Holanďané tehdy razili teorii, jež se postupem času stala oficiální ideologií, podle které každý jednotlivec musel být natolik technicky vyspělý a fyzicky zdatný, aby mohl nastoupit na jakémkoliv místě v sestavě. Říkalo se tomu totální fotbal a Johan Cruyff v něm všechny převyšoval o hlavu. On byl Mr. Total Football.
Cruyff obvykle nastupoval v útoku, ale později se objevoval i vzadu nebo na křídlech, aby zmátl soupeře. Vycházelo to dokonale a mnohokrát soupeřovy obránce úplně popletl.
Cruyffova maminka pracovala v klubu jako uklízečka a podařilo se jí přesvědčit trenéry, aby dvanáctiletého Johana zařadili do týmu. Cruyff všechny ohromil. V devatenácti se poprvé objevil v prvním mužstvu. Hned v úvodním zápase skoroval. Stejný kousek zopakoval při svém debutu v dresu nizozemské reprezentace v utkání proti Maďarsku o dva roky později.
Cruyff se stále zlepšoval a vybrousil dokonalou techniku, stabilitu a rychlost. Ajax se z amatérského týmu stal jedním z nejlepších klubů v Evropě. V roce 1971 se dostal do finále Poháru mistrů evropských zemí, kde převálcoval Panathinaikos Atény. O rok později zařídil Cruyff dvěma goly při stejné příležitosti vítězství nad Interem Milán.
Snad nejfantastičtější zápas prožil v Poháru Mistrů, když stále ještě za Ajax vstřelil hattrick Juventusu Turín. Cenná vítězství v evropských soutěžích pasovala Nizozemsko na jednoho z kandidátů na mistra světa. Světový šampionát v roce 1974 se konal v tehdejším Západním Německu, ale Holanďanům nebylo souzeno vyhrát.
Tehdy zvítězili domácí fotbalisté pod vedením kapitána franze Beckenbauera a Cruyff předčasně opustil nizozemskou reprezentaci bez jediné důležité trofeje. Místo toho zamířil do Barcelony, které ihned pomohl k vítězství v domácí lize.
Cruyff ale nezářil jen jako aktivní hráč. Nebývale se mu dařilo i na trenérské lavici. Ajax i Barcelonu vedl od vítězství k vítězství. Tím nejcennějším byla nepochybně výhra nad Sampdorií Janov ve finále nultého ročníku Ligy mistrů v roce 1992.
Po zdravotních problémech se srdcem a jednom infarktu byl Cruyff nucen odejít ze světa fotbalu. Neopustil ho ale úplně a stal se sportovním komentátorem.
Kdo tohoto vytáhlého, rychlého a technického útočníka, který prakticky sám udělal z amatérského mužstva jeden z nejlepších týmů v Evropě, viděl v akci, nikdy na něj nezapomene.

Pelé

22. července 2008 v 14:39 | Libor
PELÉ
Edson Arantes do Nascimento více známý jako Pelé se narodil 23.10.1940. Stal se zřejmě nejlepším fotbalistou světa všech dob. Svůj debut mezi dospělými si odbyl v Santosu v roce 1956 měsíc před svými šestnáctými narozeninami a o 10 měsíců později již oblékl reprezentační dres proti Argentině. Na MS ve Švédsku chyběl v prvních dvou utkáních, poprvé nastoupil až proti SSSR. První gól vstřelil v následujícím zápase - ve čtvrtfinále proti Walesu otevřel skóre, hattrickem rozhodl semifinále proti Francii a ve finále proti Švédsku přidal další dva góly. V sedmnácti letech se stal nejmladším vítězem MS.
Brazílie obhájila titul o 4 roky později v Chile, ale Pelé se zranil už v druhém utkání proti Československu a do konce turnaje se neuzdravil. Zranění ho trápilo i o další 4 roky později na MS v Anglii, kde byla Brazílie vyřazena v základní skupině. Ale v roce 1970 byl znovu na vrcholu své formy a vedl Brazílii ke rekordnímu třetímu titulu mistra světa. Pelé hrál vynikajícím způsobem a spolu s dalšími hvězdami Rivelinem, Jairzinhem a Tostaem vytvořili pravděpodobně nejlepší brazilský tým historie.
Pelé měl nejen patent na střílení gólů, ale byl také chytrým, rychle myslícím hráčem, který dovedl vytvářet šance pro ostatní. V reprezentační kariéře vstřelil v 92 utkáních 77 gólů, některé zdroje uvádějí, že celkově v 1363 utkáních vstřelil 1281 gólů. Svůj poslední zápas za Santos odehrál v roce 1974, ale Američané ho přemluvili částkou 4 mio USD, aby neukončil kariéru a zapojil se do vznikající NASL za New York Cosmos. Svůj poslední zápas odehrál právě za tento klub před 75.646 diváky.
Pelé dosáhl víc než kterýkoli jiný hráč v historii MS. Překvapivě není nejlepším střelcem MS, ačkoli se zúčastnil čtyř MS, jeho 12 gólů ho řadí na 3. místo v pořadí střelců. Ale je jediným hráčem, který vyhrál MS třikrát.

Diego Maradona

22. července 2008 v 14:33 | Libor
DIEGO MARADONA
Diego Armando Maradona se narodil 30. října 1960 ve Villa Fiorito, což je jedno z nejchudších předměstí argentinské metropole Buenos Aires. Byl pátým z osmi dětí svého otce Diega a matky Dalmy. S fotbalem začal v devíti letech v týmu Cebollitas, přípravce celku Argentinos Juniors a díky svému talentu si velmi záhy vysloužil přezdívku "Zlatý chlapec".

V profesionálním fotbale Diego debutoval už v šestnácti letech, kdy nastoupil za Argentinos Juniors. O pár měsíců později se dostal do argentinské reprezentace a stal se tak nejmladším hráčem, který kdy za argentinský národní tým hrál. Na mistrovství světa v roce 1978, které se konalo v rodné Argentině, ho však kouč národního mužstva nevzal.

Na mezinárodní úrovni se tak Diego zvýraznil až na juniorském mistrovství světa v roce 1979. Argentina získala titul, Diego trofej pro nejlepšího hráče turnaje, nevíc se díky skvělému výkonu stal sportovcem roku Jižní Ameriky. V roce 1981 přestoupil do nejlepšího argentinského klubu - Boca Juniors.

Maradona měl být největším trumfem Argentiny na mistrovství světa ve Španělsku v roce 1982, ale zástupy svých fanoušků zklamal, když dal pouhé dva góly a v nejdůležitějších zápasech se neprosadil. Argentina vypadla v druhém kole, ale Diego přece jen svou účastí něco získal. Podepsal kontrakt s katalánským velkoklubem FC Barcelona, do kterého přestoupil za rekordní sumu 3,4 milionu eur.

V Barceloně toho však argentinský talent díky zraněním a žloutence mnoho nenahrál. Za dvě sezony odehrál v lize pouhých 36 utkání a klubové vedení se rozhodlo svůj přeplácený klenot prodat do Neapole. Ostatně na tom ještě slušně vydělalo, neboť cena hráče byla 6,7 milionu eur, tedy takřka dvojnásobek, než za kolik jej Barcelona koupila.

Neapol byla rozhodně nejdelší štací v Diegově fotbalové kariéře, odehrál tam dlouhých sedm sezón. V letech 1987 a 1990 pomohl týmu vyhrát italskou nejvyšší soutěž, v ročníku 1988/89 Neapol dokonce získala pohár UEFA.

Největší událost Maradonovy kariéry však nastala v roce 1986 na mistrovství světa v Mexiku. Dá se říci, že Argentina vyhrála turnaj právě díky Diegovi, bez něj by to dokázala stěží. Diego zářil, dal pět gólů a na dalších pět přihrál, stal se nejlepším hráčem turnaje. Přesto však na něm leží stín nefér chování ve čtvrtfinálovém zápase s Anglií, který je pravděpodobně nejznámějším utkáním fotbalové historie.

Díky falklandské krizi byl zápas opravdu vyhrocený a na hřišti se strhla úporná bitva a první poločas skončil 0:0. V 50. minutě však došlo k situaci, kdy Maradona vystihl přihrávku vzduchem od jednoho z anglických obránců a rukou překonal brankáře Shiltona. Rozhodčí to pravděpodobně neviděl a gól uznal, Angličanům protesty nepomohly. Diego ještě po zápase ruku popíral, pak ale změnil rétoriku a začal tvrdit, že branka padla za pomoci "ruky boží". Pověst si ale napravil hned o pár minut po prvním gólu, když vstřelil jeden z nejkrásnějších gólů všech dob - v polovině hřiště vzal balón, obešel s ním polovinu anglického mužstva, které jeho výkonu pouze statovalo, a nekompromisně zavěsil. Lineker sice snížil na 2:1, postupu Argentiny už však nezabránil.

Na dalším mistrovství v Itálii 1990 Diego svůj geniální výkon nezopakoval, přesto se Argentina dostala až do finále turnaje, kde podlehla Německu kvůli jedinému gólu, který padl z kontroverzní penalty. Maradona po turnaji žádal vedení Neapole, aby mohl odejít, protože už nemohl vydržet tlak médií. Jeho vyvoleným klubem byl Olympique Marseille, ale povolení nedostal.

Z Neapole Diego přesto odešel, avšak za ne zcela standardních okolností. Důvodem byla pozitivní dopingová zkouška a následující patnáctiměsíční distanc. Po trestu odešel do španělské Sevilly, kde vydržel pouhý rok. Následovalo též poměrně krátké období v týmu Newell's Old Boys, zakončené skandálem na mistrovství světa v USA v roce 1994. Maradona se chtěl ukázat v dobrém světle, ale namátková dopingová kontrola ukázala, že opět užíval zakázané látky, a tak po dvou zápasech musel balit kufry. FIFA ho navíc potrestala patnáctiměsíčním zákazem startu.

Maradona se zkoušel prosadit jako trenér, ale ani v týmu Deprotivo Mandiyu, ani v Racing Football Team dlouho nevydržel. Po vypršení trestu se hrál za tým Boca Juniors, ale v srpnu 1997 měl opět pozitivní dopingový nález. 30. října 1997, v den svých 37. narozeni, ukončil Diego oficiálně svoji kariéru.

Maradona však pozornost médií přitahuje i po skončení kariéry, především aférkami s kokainem či jinými drogami. Již několikrát se léčil, ale zjevně neúspěšně, protože na jaře 2004 byl opět převezen do nemocnice pod vlivem drog.

Miroslav Klose

22. července 2008 v 14:00 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
MIROSLAV KLOSE
Miroslav Klose se narodil 9.června v polském Opoli. Jeho celé jméno bylo Miroslaw Marian Kloze. Jeho rodina byla velmi sportovně založená. Jeho otec Józef Kloze hrál profesionálně fotbal nejprve za polský klub Odra Opole a později za francouzský AJ Auxerre. Jeho matka Barbara Jez reprezentovala Polsko v házené.

V roce 1987 odešel Miro se svou matkou do Německa, kde už zůstal a získal německé občasntví a dnes tuto zemi reprezentuje ve fotbale. S fotbalem začínal v klubu 1.FC Kaiserslautern, později přestoupil do Werderu Brémy, v jehož dresu se stal nejlepším střelcem Bundesligy a to s 25 zásahy. Zazářil též v roce 2006 na světovém šampionátu v Německu, tam domácí tým získal 3.místo a Miroslav se v jeho dresu stal nejlepším střelcem turnaje s pěti brankami.

Před nedávnem přestoupil Klose do Bayernu Mnichov. Jeho největší zbraní jsou hlavičkové souboje, dobrý výběr místa a skvělá spolupráce s ostatními spoluhráči, občas mu však chybí pro útočníka potřebná sobeckost.

Miroslav Klose měří 182 cm a váží 78 kg. Po každé vstřelené brance děla Miroslav oslavné salto.

V kapse má též několik dalších individuálních úspěchů: Stříbrná kopačka pro druhého nejlepšího střelce mistrovství světa (2002), Gól měsíce v Bundeslize (červen 2002), Hráč měsíce v Bundeslize (říjen 2005), Plaketa Fair Play Německého olympijského výboru (květen 2005), ale co se týká klubových úspěchů tam je jeho úspěšnost nulová, na velké vítězství v klubovém dresu stále čeká, nyní v ambiciózních Bayernu Mnichov by se mu to mohlo podařit.

Philipp Lahm

22. července 2008 v 13:54 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
PHILIPP LAHM
Philipp Lahm se narodil v Mnichově, kde i začala jeho profesionální fotbalová kariéra. Nastupoval za mnichovské mládežnické kluby Bayernu i GT Gern Mnichov. Od sezóny 2003/04 až do července 2005 byl Bayernem puštěn na hostování do VfB Stuttgart.

Těsně před jeho návratem do Mnichova se zranil. Přetrhl si křížové vazy a svůj návrat v dresu Bayernu měl až v prosinci 2005. Na mistrovství světa ve fotbale vstřelil Philipp Lahm úvodní gól celého mistrovství, trefil se v 6. minutě do sítě Kostariky. Tato branka byla i po skončení mistrovství považována za jednu z nejhezčích.


Luis Figo

22. července 2008 v 12:12 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
LUIS FIGO
Figovo mládežnické působiště se nazývalo OS Pastilhas.Asi právě tomuto celku velmi vděčí za to, jaký fotbalista z něj teď je. Luis Figo je výjimečným fotbalistou, který se dokáže prosadit proti jakémukoliv hernímu stylu.
Jeho pojetí hry je ofenzivní, ale role čistého útočníka mu nikdy nevyhovovala. Není typickým koncovým hráčem a příliš gólů nedává. Síla skvělého Portugalce naopak tkví v připravování gólových situacích, v přesných a chytrých přihrávkách.
Figo je rozeným dirigentem hry a svou roli zvládá na výbornou. Poctivě plní i obranné úkoly, je tedy komplexním fotbalistou. Osobnost jako stvořená pro vykonávání funkce kapitána. Je vynikající v osobních soubojích, a to v překonávání obránců, ale i v odebírání míče hráčům soupeře. Luis Figo hraje zpravidla uprostřed zálohy, a pohybuje se doslova po celém hřišti. Tento způsob hry mu umožňuje jeho obdivuhodný fyzický fond.
Slabinou Luise Figa je snad jeho nedostatečná rychlost. Dokonale ji ale nahrazuje výjimečnou technikou a skvělou schopností improvizace. Zcela po právu je Luis Figo považován za jednoho z nejtechničtějších fotbalistů Evropy.
Při prvním utkání týmů FC Barcelony a Realu Madrid po Luisově přestupu,které se hrálo v Barceloně na Nou Campu, byla slyšet z hlediště velice ostrá slova. A všechna byla samozřejmě adresována Luisi Figovi. Nadávali mu všelijak: Chamtivec, Zrádce, Jidáš a mnoha a mnoha dalšími slovy. Ale nic z toho se nevyrovná tomu, co si nacvičili Katalánští příznivci hned na již zmiňovaný první zápas mezi Barcelonou a Realem Madrid. Začali totiž všichni najednou skandovat: ,,Figo portugués, hijo de puta es!" Doslova se to dá přeložit takto : ,,Portugalec Figo , to je zkurvysyn!" Je až skoro neuvěřitelné, jak velká je nenávist příznivců Barcelony k Figovi!
Luis Figo nevyhrává soutěže jen ve fotbale. Na sklonku roku 2000 totiž vyhrál anketu o fotbalistu s ,,největším sexappealem ve Španělsku". Luis Figo však prohlašuje, že ať vyhraje jakoukoli soutěž, stále zůstává Portugalcem a je na to hrdý.
Na Mistrovství Evropy nijak nezazářil i když s týmem došel až do finále, kde prohrál s podceňovaným Řeckem. I přes to byl zazařen do All Stars Teamu.

Hymna AC Milan

22. července 2008 v 11:39 | Libor |  Fotbalové songy
stahuj zde - Hymna AC Milan

Hymna Manchester United

22. července 2008 v 11:35 | Libor |  Fotbalové songy
stahuj zde - Hymna Manchester United

Hymna Liverpool

22. července 2008 v 11:32 | Libor |  Fotbalové songy
stahuj zde - Hymna Liverpoolu

Hymna FC Chelsea

22. července 2008 v 11:26 | Libor |  Fotbalové songy
stahuj zde - Hymna Chelsea

Hymna FC Arsenal

22. července 2008 v 11:21 | Libor |  Fotbalové songy
stahuj zde - Hymna Arsenalu