Srpen 2008


!DOPORUČUJI!

31. srpna 2008 v 10:52 | Libor
Ahoj. Chci Vám doporučit užasnou knížku David Beckham - fotbalový bůh z Anglie. Životní a sportovní příběh této hvězdy. Je dost poučná a dozvíte se v ní spoustu věcí. Mě osobně dost zaujala a není ani moc dlouhá má jen 126 stran. Já ji přečetl ani ne za jeden den. Její cena je 299 kč a stojí to opravdu za to.

Srandovní

29. srpna 2008 v 9:32 | Libor |  Videa

Franz Beckenbauer

28. srpna 2008 v 23:30 | Libor
FRANZ BECKENBAUER
Franz Beckenbauer (* 11. září 1945) je známý německý fotbalista, trenér a manažer, přezdívaný der Kaiser ("císař") kvůli svému skvělému hernímu stylu, svým vůdcovským schopnostem a dominanci na hřišti.
Narodil se v Mnichově a začal hrát fotbal v SC Mnichov 06. Ve čtrnácti letech přišel do juniorského týmu Bayernu Mnichov. Za amatéry Bayernu debutoval v červnu 1964 v Regionalliga Süd a v roce 1965 se dostal do Bundesligy. Poprvé si zahrál za národní tým v září 1965 a na prvním mistrovství světa si zahrál o rok později. Bayern brzy začal být silným klubem v nové německé lize, v sezóně 1966-67 vyhrál německý pohár a úspěchu dosáhl také v Poháru vitězů pohárů v roce 1967. V sezóně 1968/69 se jeho kapitánem stal Beckenbauer a hned přivedl svůj klub k prvnímu ligovému titulu. V této době zkoušel post libera, na kterém začal hrát novým způsobem, a stal se tak asi nevětším představitelem útočné hry stoperů.
V roce 1971 se stal kapitánem národního týmu. Následujícího roku vyhrálo Západní Německo Mistrovství Evropy, když ve finále porazilo výběr Sovětského svazu 3:0. Mistrovství světa 1974 se uskutečnilo v Západním Německu a Beckenbauer přivedl svůj tým k vítězství, když porazil favorizované Nizozemsko, které mělo v sestavě Johana Cruijffa. Také v Bayernu byl Beckenbauer úspěšný, klub vyhrál v letech 1972 - 74 tři ligové ročníky za sebou, a také udivující hat-trick tří po sobě jdoucích vítězství Poháru vítězů pohárů (1974 - 76).
V roce 1976 prohrálo Západní Německo ve finále Mistrovství Evropy a roce 1977 Beckenbauer přijal lukratívní nabídku, aby hrál v North American Soccer League za tým New York Cosmos. Za tento klub hrál až do roku 1981, za dobu jeho působení vyhrál klub třikrát Soccer Bowl. S fotbalem skončil roku 1984 po působení v Hamburger SV a poslední sezóně v Cosmos. Beckenbauer nastoupil v Bundeslize ke 424 zápasům a nastřílel 44 gólů, v reprezentaci odehrál 103 zápasů a vstřelil 44 gólů.
Po svém návratu do Německa přijal místo trenéra národního týmu jako náhrada za nevýrazného Juppa Derwalla a hned v roce 1986 se s tímto nepřesvědčivým týmem dostal do finále s Argentinou, které však prohrál. V roce 1990 vedl poslední západoněmecký tým před sjednocením na mistrovství světa a vyhrál ho, když ve finále porazil Argentinu. Stal se tak spolu s Mariem Zagallem jedním ze dvou lidí, kterým se podařilo vyhrát Mistrovství světa jako hráči i jako trenérovi.
Beckenbauer roku 1990 přijal místo v Olympique de Marseille, ale hned následující rok odešel. V roce 1992 se vrátil do Bayernu a v roce 1994 se stal jeho prezidentem. Roku 1998 se stal víceprezidentem Německého fotbalového svazu (DFB).
Beckenbauer je považován za jednoho z nejlepších hráčů všech dob. V roce 2004 byl zvolen druhým nejlepším evropským fobalistou za posledních 50 let.
V současnosti přijal Beckenbauer nabídku Německa na pomoc při organizaci Mistrovství světa ve fotbale 2006. Je předsedou organizačního výboru mistrovství světa a komentátorem bulvárních novin Bild. Také se proslýchá, že by se v roce 2006 mohl stát novým předsedou UEFA, až odejde současný předseda Lennart Johannson.

Paolo Maldini

28. srpna 2008 v 23:22 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
PAOLO MALDINI
Legendární italský obránce byl odjakživa fanouškem Juventusu Turín, kariéru však zasvětil jeho úhlavnímu nepříteli - AC Milán. Značný vliv na volbu klubu měl otec Cesare, jenž v šedesátých letech přivedl "rossoneri" k prvnímu vítězství v Poháru mistrů evropských zemí v historii. Stejně tak neunikl Paolo dědičnému zatížení ani ve volbě postu. Přestože začínal na levém křídle, později se samovolně přesunul do obrany a dokázal, že i odtud lze tvořit hru. Jeho přínos modernímu fotbalu lze proto označit za naprosto zásadní.

Paolo Maldini se narodil 26. června 1968 v Miláně. Jeho otec vedl po skončení aktivní kariéry italskou jednadvacítku a později i reprezentační "áčko", počátky synovy kariéry jsou však spjaty s jiným trenérem - Nilsem Liedholmem. Ten dal nadějnému mladíkovi poprvé šanci v šestnácti letech, když mu pro zápas s Udine nezbyl prakticky nikdo ze základní sestavy. Na začátku druhé půle křikl na Paola, aby se šel rozcvičit - a Maldini od té doby hrával na postu krajního beka pravidelně. Dostal také první výplatu, největší odměnou mu však byla možnost učit se od hvězdných obránců té doby - Franca Baresiho a Maura Tassottiho.

O neobvyklém talentu mladíčka nepochybovali ani reprezentační trenéři. Už za rok si Paolo vyzkoušel zápas jednadvacítky a v roce 1988 poprvé oblékl dres "áčka" v přátelském zápase s Jugoslávií. Souběžně s tím si upevňoval pozici také v klubu, který právě procházel nejslavnějším obdobím v historii. Zní to jako pohádka, když si uvědomíme, že soupeřovy obrany tehdy bouralo legendární nizozemské trio Gullit - van Basten - Rijkaard. Však také z dnešního kádru "rossoneri" pamatuje zlaté časy už jen Alessandro Costacurta, tehdejší náhradník za legendární stoperskou dvojici.

Na dlouhém výčtu úspěchů se Maldini podílí možná víc, než by se slušelo na zelenáče ve společnosti starých mazáků. V základní sestavě pravidelně střídá post stopera s levým krajem obrany a oběma záhy vštěpuje nový rozměr. V defenzívě téměř bezchybný, tvrdý jako skála. Ovšem co jej posouvá do jiné kategorie, to jsou jeho schopnosti ve hře dopředu. Přestože není členem záložní řady, dokáže kontrolovat hru, udávat rytmus, rozdělovat přihrávky. Výborný fyzický fond jej předurčuje k rychlým brejkům, zakončeným většinou přesnými centry na útočníky. A díky tvrdé střele se často dostává i k zakončení.

Památným se pro Maldiniho kariéru stal rok 1994. Ve finále PMEZ odehraje 83 minut, AC Milán předvádí uchvatné představení a poráží Barcelonu 4:0. Ve velkém stylu vítězí v domácí lize, dále získává italský i evropský Superpohár. Ve zcela odlišném duchu probíhá finálový souboj MS s Brazílií, v němž se Italové pokoušejí ubránit smrtící duo Bebeto-Romario a spoléhají na rychlé brejky. Taktika vychází jenom zčásti, během 120 minut nepadne jediný gól. Penaltový rozstřel zahajuje slavný Maldiniho učitel Baresi střelou vysoko nad břevno, podobně si vede v rozhodujícím okamžiku další ikona Roberto Baggio a Italové odcházejí se stříbrnými medailemi. Pro Maldiniho je však již téměř připraven Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy za rok 1994.

V témže roce stihl Maldini ještě jednu významnou událost: oženit se. Jeho vyvolenou se stala modelka s italsko-venezuelskými kořeny Adriana Fossa, v současnosti spolu mají dvě děti, Christiana a Danielu. Kvůli rodině také přestal působit jako DJ v italském rádiu 105, kde po jistý čas pouštěl především rapovou muziku podle svého gusta. Svůj život dnes dělí do dvou fází: před a po narozením syna. V té druhé nejraději tráví volný čas na večeři v dobré restauraci nebo spánkem. Samozřejmě by uvítal, kdyby Christian jednou obul kopačky a pokračoval v rodinné tradici, sám se však nikdy nechce stát trenérem.

Na klubové fotbalové scéně dosáhl Maldini snad všeho myslitelného. Až do dnešních dnů zůstal věrný AC Milán a nedávno přiznal, že s vedením klubu vyjednává o prodloužení smlouvy až do roku 2006. Chybí mu však výraznější úspěch v reprezentaci: přestože nastoupil k rekordním 130 zápasům, nezískal titul mistra světa ani Evropy. Kariéru ve "squadře azzuře" zakončil před dvěma lety po mistrovství světa, fanoušci i současný premiér a majitel AC Milán Silvio Berlusconi se jej však neustále pokoušejí přemluvit k návratu.

Obrovská popularita, které se v Itálii těší, je ještě umocněna jeho vzhledem. Když dostal slavný módní návrhář Giorgio Armani otázku, zda by si někoho z italské reprezentace vybral pro předvádění na molu, bez váhání volill právě Maldiniho. Ten se pravidelně objevuje v reklamách především firem Opel a Adidas, hlavních sponzorů "rossoneri".

Kolo Toure

28. srpna 2008 v 23:14 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
KOLO TOURE
Kolo Touré se narodil v městečku Sokoura Bouake v Pobreží Slonoviny. S fotbalem začínal v Abidjane pod vedením trénera Jeana - Marca Guillouna. Touré tu ukázal svoje přednosti a dostal se do Afrického klubu ASEC Mimosas. Do reprezentace Pobreží Slonoviny se dostal jako 19 - letý v roce 2000.Potom sa jeho kariéra presunula do Európy. O Kolečka sa zaujímali AFC a beligický KSK Beveren. Nakoniec sa Touré vo februári 2002 z ASEC Mimosa do AFC za £150,000 libier. Potom, čo získal pracovné povolenie mohol hrávať v drese Gunners. Kolo si svoj debut odohral až nasledújúcu sezónu po prestupe. Bolo to v zápase FA Community Shield proti FC Liverpool v auguste 2002. Spočiatku hrával len druhé husle pretože začínal na poste záložníka ale obrancu hral lepšie. Jeho šance sa mali zvýšiť potom, čo sa na transferovú listinu dostal veterán Martin Keown. Wenger ho začal využívať ako partnera v strede obrany k Solovi Campbellovi.

Kolečko sa rýchlo adaptoval a hneď sa stal jedným s najlepších stopérov v Premiership. Stal sa oporou 11tky AFC a kľúčovým hráčom pre Arsena Wengera. Po odchode Sola Campbella do Porstmouthu sa jeho kolegom v strede obrany stal mladučký Švajčiar Phillipe Senderos (ktorý je momentálne zranený a jeho miesto zastupuje ďalší mladučký Švajčiar Johan Djourou). Táto dvojica stopérov pomohla k 10 čistým kontám v súťažnom ročníku 2005/06 LM a účasť až vo fínále s neskorším víťazom FC Barcelonou. Istý taliansky denník sa vyjadril o Kolovi, že je to "Africký Fabio Cannavaro" . Tourého azda najdôležitejší gól, ktorý zaznamenal sa datuje na 19. apríla, 2006 v semifinále LM proti španielskemu týmu Villarreal. Tento gól poslal Gunners do finále Champion League v Príži.

S reprezentačnou kariérou za Pobrežie Slonoviny začal v roku 2000 (viď vyššie). Debutoval v Apríli 2000 proti Rwande na poste stredného obrancu. Na Africkom Pohári Národom odohral všetkých 5 zápasov a pomohol tak týmu dostať až do finále, kde hráči Côte d'Ivoire (pobrežie Slonoviny) prehrali s Egyptom. Potom, čo sa historicky dostalo Pobrežie Slonoviny na MS 2006 v Nemecku v 23 člennom nominačnom kádri Henriho Michela nemohol Kolo chýbať. Prvý zápas 11. júna, 2006 prehrali s Argentínov 1-2. Druhý zápas odohrali proti Holandsku no aj ten prehrali 2-1. Chuť si napravili až po výhre nad Srbskom a Čiernou Horou vo výsledku 3-2. Avšak zo skupiny do vyraďovacích bojov nepostúpili.

Rovnako ako Kolo futbalom sa živí futbalom aj jeho mladší bratia tiež. Yaya Toure a Ibrahim Toure. Yaya momentálne pôsobí v AS Monacu aj keď o neho mal záujem i AFC. Ibrahim to je ešte mladíček pôsobiaci v akadémii ASEC Mimosaa. Abib žije so svojou rodinou v Londýne. Jeho vierovyznanie je moslimské.


Emmanuel Abebayor

28. srpna 2008 v 23:01 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
EMMANUEL ADEBAYOR
Emanuell Adebayor je tožský fotbalový útočník, který v současnosti hraje v londýnském Arsenalu.

Má kořeny v Nigérii, ale pochází z Toga. V sedmi letech se s rodiči Adebayor přestěhoval do Lisabonu tam také vyrůstal a hrál za mládežnické kluby Benficy Lisabon.

Z Benficy ho koupilo Monako a z tohoto klubu Adebayor přišel do Arsenalu. Prožil tam báječnou sezonu kterou nakonec nezakončil titulem z ligy mistrů, Arsenal prohrál s Barcelonou 1:2. Ale naopak na MS Adebayor moc nezazářil a Togo nepostoupilo ze základní skupiny. Jeho nový spoluhráč Tomáš rosický by si s ním mohl rozumět stejně jako s Janem Kollerem.


Patrick Viera

22. srpna 2008 v 16:37 | Libor |  Nejlepší fotbalisti světa
PATRICK VIEIRA
Patrick Vieira se narodil 23. června 1976 se narodil ve velmi známém senegalském městě Dakar. Postihl ho podobný osud jako třeba dalšího známého afrického fotbalistu Didiera Drogbu. Už jako malý musel stejně jako Didier odejít s rodiči do Francie. Jediná velká změna v jeho životě je ta, že nezůstal věrný své rodné zemi v reprezentování. S rodiči vyrůstal v Paříži, kde už jako malý, hrával různě po ulicích fotbal. Jeho rodina, nebyla nijak moc bohatá, ale přesto si nikdy Patrick nestěžoval na své děctví. S velkým fotbalem začal, stejně jako Zidane v prvoligovém týmu AS Cannes, kde se stává dokonce kapitánem svého týmu a to ve věku devatenácti let. Když v zimě 96 odcházel do Ac milán, měl na kontě 48 zápasů a pouhé dva góly v dresu Cannes. V Itálii se taky moc neohřál a po půl roce se stěhoval do FC Arsenalu, kde o něj hodně stal Arsene Wenger, který zakládal na jeho výšce a síle.
Patrick neměl žádný problém se dostat do základní sestavy. Jeho post byl ve středu zálohy kde hrával se svým krajanem Emanuelem Petitem, ale přesto byl především hráčem s defenzivními úkoly. Na MS 1998, kdy už byl také základním členem francouzské reprezentace se stal mistrem světa a počet vyhraných trofejí se od té doby hojně rozrůstal. Téhož roku také vyhrává Premier league a vyhrává Anglický pohár. Největší jeho problémem je určitě ten, že nedokáže rozhodnou zápas gólem jako třeba Zidane nebo Deco, i když díky jeho postavě by neměl mít problém v žádném souboji, přesto je to sváteční střelec. Sezona 2001-02 se stala pro Arsenal, velmi úspěšná, protože konečně po čtyřech letech se stali mistry Anglie a opět získali Anglický pohár, se kterým se mohli radovat i v dalším roce. Jinak, ale se tahle sezona pro Vieiru z individuálního hlediska stala asi vůbec nejslabší, za celých osm let strávených v Londýně.Patrick je na mezinárodní scéně hodně úspěšný. Dokázal už vyhrát jak MS, tak ME, které Francouzi vyhráli v roce 2000. Byl také u zklamní národního týmu na MS v Korei a Japonsku, kde nedokázali vstřelit v základní skupině ani gól a tak přišly o možnost obhajovat triumf. Psal se 15. květen 2004 a po trávníku na Highbury kráčel Patrick Vieira a ze tváře mu zářil spokojený výraz. Jeho Arsenalu se podařil historický kousek. Za celou sezónu dokázali ani jednou neprohrát. Kapitán týmu Vieira byl právě ten, který si sáhl na pohár jako první, a aby to nebylo málo, tak právě on rozhodl poslední zápas sezony proti Leicesteru City. Po skvělé sezóně, sice ještě jeden rok v Arsenalu zůstává, ale už se nějakou dobu se mluvilu že Vieira brzo přestoupí do jednoho z velkých evropských týmu a nakonec se se přestup potrvdil a Patrick přestoupil do italského Juventusu. Fanoušci se nechtěli smířit s tím, že jim jedna z největších hvězd týmu odchází za 600 milionů pryč. V Juventusu se sice prosadil, jenže už nebyl takovou hvězdou jako v Arsenalu. S juve dokázal vyhrát Italskou ligu, ale titul jim byl odebrán kvůli korupci. Jak už určitě víte Juventus byl poslán do druhé ligy a tak Patrick přestoupil do Interu Milán.
Jeho cena nebyla ani poloviční, něž kolik za něj dal Juventus Arsenalu. Byl taky jeden z účastníků z MS 2006, kde dokázali Francouzi získat druhé místo. Turnaj byl hlavně velkou rozlučkou Zinedina Zidana. Patrick se konečně gólově prosadil a vstřelil na turnaji dvě branky, ale nakonec Italové je ve finále přehráli na penalty 5:3 a byl konec na získání už druhé trofeje pro mistra světa. Vieira je komplexní záložník, který je na svou výšku překvapivě mrštný. Téměř v každémtýmu patří mezi nejlepší hráče, stává se už i někdy kapitánem svého týmu a je ten, který by měl převzít kapitánskou pásku po Zidanovi. Žije poklidným životem, neplní bulvární časopisy svými skandály, ale přesto je to velmi známý a hodně úspěšný fotbalista, který toho může ještě hodně dokázat.

Reklamy

13. srpna 2008 v 17:22 | Libor |  Videa

Josef Masopust

13. srpna 2008 v 16:50 | Libor
JOSEF MASOPUST
Narodil se 9. února 1931 ve Střimicích u Mostu jako nejstarší z šesti dětí. Značnou část svého dětství prožil v Protektorátu Čechy a Morava a krátce po válce se musel s celou rodinou stěhovat do Mostu, protože obec Střimice musela ustoupit povrchovému dolu. "Tehdy jsem si říkával - kluk ze šesti dětí, táta horník - jakou mám možnost prosadit se v životě. Jedině sportem, a proto jsem pro to chtěl udělat všechno." Mladý Masopust zůstával po tréninku na hřišti a tříbil kouzla s míčem, jak to jen šlo. V šestnácti hrál poprvé za první mužstvo, vedle velkých jmen rostl a šanci už nepustil. Jeho sen se začal uskutečňovat…

Na sklonku roku 1949 byl v nemocnici se slepým střevem, když se objevil jeho otec s pánem jménem Vytlačil, s nímž domluvil Josefův přestup do Teplic k 1. lednu. V Teplicích samozřejmě nemohl být zaměstnán jako profesionální fotbalista, to bylo počátkem padesátých let nemyslitelné. Proto mimo aktivity na zeleném trávníku, musel zvládat ještě práci svačináře.

Po dvou letech se s fotbalem v Teplicích musel rozloučit, to když dostal povolávací rozkaz do ATK Praha (Armádní Tělovýchovný Klub). Možná tehdy ani netušil, že se na něj usmálo štěstí. Do ATK krádce předtím nastoupil jako trenér Karel Kolský, někdejší znamenitý záložník Sparty, který se rozhodl, za podpory tehdejšího ministra obrany Alexeje Čepičky, vybudovat kvalitní vojenský tým. Josef Masopust se stává vojákem z povolání a tím i profesionálním fotbalistou.

V roce 1956 se z ATK stává Dukla Praha. Družstvu se daří, vyhrává třikrát ligu a na začátku roku 1959 odlétá na turné po zemích Střední Ameriky. Počátek turné však nezastihne hráče v optimální konci a Dukle se herně nedaří. Nakonec však přichází spásný zápas v Mexiku, kde Dukla poráží brazilský FC Santos 4:3 i s jeho největší hvězdou Pelém, přestože už prohrávali 0:2. Hvězdou utkání se nestává fotbalový král ze Santosu, ale Masopust, který dokáže vsítit dva góly.

Nejvíce však Masopustova hvězda zazářila v roce 1962 kdy se Československo probojovalo do finále MS v Chile. Samo finálové utkání, v němž jsme tak jako ve skupině narazili na Brazílii, se začalo pro naši reprezentaci vyvíjet skvěle - gólem Masopusta jsme se ujali vedení. Nakonec však Brazílie zvítězila 3:1. Nedlouho po návratu ze šampionátu se dočkal udělení Zlatého míče časopisu France Football. V této době vrcholí zájem o Masopustovy služby. Mluví se o klubech jako Sampdoria Janov, politická situace však sportu nepřeje. A tak první zahraniční angažmá přichází až v jeho třiceti sedmi letech a jednalo se o post hrajícího trenéra v druholigovém belgickém týmu Molebeeku. Zde zůstává dva roky. Poté se vrací jako asistent do Dukly, ale není příliš úspěšný. Trenérský úspěch zažívá až na lavičce Zbrojovky Brno, kterou přivádí k titulu v roce 1978.

MS 2006

12. srpna 2008 v 21:55 | Libor |  Videa



Euro 2008

12. srpna 2008 v 21:43 | Libor |  Videa



Ronaldinho

12. srpna 2008 v 21:39 | Libor |  Videa



Thierry Henry

12. srpna 2008 v 21:35 | Libor |  Videa



Totti

12. srpna 2008 v 21:30 | Libor |  Videa



Kaká

12. srpna 2008 v 21:27 | Libor |  Videa



Zinedine Zidane

12. srpna 2008 v 21:24 | Libor |  Videa



Ronaldo

12. srpna 2008 v 21:17 | Libor |  Videa





Deco

12. srpna 2008 v 21:15 | Libor |  Videa



Luis Figo

12. srpna 2008 v 21:08 | Libor |  Videa